Do držáku na laboratorním stojanu upevníme svisle odsávací zkumavku a vložíme do ní 2 – 3 cm vysokou vrstvu granulek zinku. Přidáme asi ½ lžičky krystalického síranu měďnatého. Zkumavku uzavřeme zátkou s otvorem, ve kterém je zasunuta stopka dělicí nálevky. Na boční vývod zkumavky hadičkou připojíme odvodnou trubičku k jímání plynů nad vodou a její vývod ponoříme pod hladinu vody ve vaně. Dělicí nálevku naplníme roztokem kyseliny chlorovodíkové. V bezpečné vzdálenosti (min. 0,5 metru) zapálíme kahan. Kyselinu chlorovodíkovou z dělicí nálevky pozvolna přikapáváme na zinek. Vyvíjí se plyn, který uniká odvodnou trubičkou do vody. Ponořením do vany naplníme zkumavku vodou, ještě pod vodou její ústí přiložíme ke konci trubičky a dno zkumavky naplněné vodou obrátíme dnem nahoru (zkumavku držíme u jejího ústí čtyřmi prsty a palec máme odkloněn). Unikající plyn je jímán do zkumavky a vytlačuje z ní vodu. Jakmile je zkumavka naplněna, ještě pod vodou uzavřeme její ústí palcem, přiblížíme ji v šikmé poloze ústím nahoru k plameni kahanu, palec oddálíme a hrdlo zasuneme do plamene. Dochází ke zvukovému efektu označovanému jako „štěknutí“. Postup s jímáním a ověřením hoření plynu opakujeme. Nyní plyn nevybuchuje, ale u ústí jen volně shoří.